Carl Gustav Jung, švýcarský psychiatr, je v širším povědomí známý především jako autor konceptu kolektivního nevědomí. Kolektivní nevědomí je souborem vzorců lidského fungování a vztahování se. Každý takový vzorec je tvořen svou pudovou a spirituální částí. Příkladem může být vztahování matky k dítěti, kde první složka je tvořena mateřskými pudy a ta druhá duchovním konceptem mateřství, jehož konkrétní podoba se nám vyjevuje v nejrůznějších symbolech od náboženství, přes mytologii až po lidovou slovesnost (např. symbol bohorodičky, temné matky, Panny Marie, Médey, Baby Jagy apod.). Tyto vzorce jsou přítomné u všech lidí na celém světě a nelze je vysvětlovat pouze teoriemi migrace, z pohledu antropologického se jedná o vztahové a existenční témata, která jsou vlastní všem lidem a lidskému druhu obecně.
Jung je méně známý jako autor tzv. obecných typů zaměření – extraverze a introverze. Jungův typologický model osobnosti se stal základem MBTI (Myers-Briggs Type Indicator, dále jen MBTI), jednoho z nejrozšířenějších osobnostních inventářů ve Spojených státech amerických, jehož méně známou evropskou variantou je Golden Profiler of Personality (GPOP) a ještě méně známějšími pak SLPP (Singer-Loomis Personality Profile) nebo GWWTI (Gray Wheelwright Winer Type Indicator). Typologicky je rovněž zajímavé, že Jung jako racionální funkce chápal myšlení i cítění, tím předznamenal moderní přístup k emoční a sociální inteligenci.
Běžný člověk většinou neví o Jungově práci s alkoholiky v Burghölzli, na jejímž podkladě vznikla iniciativa AA (Alcoholics Anonymous), přičemž samotná svépomocná skupina AA je všeobecně známá. Alkoholismus chápal Jung jako zkratkovité řešení jednostrannosti spočívající v nedostatku spirituality, což vyjadřoval příslovečným spiritus contra spiritum. Svým pojetím oboupohlavnosti duše, kde Jung rozlišuje mezi ženskou částí psýché muže a mužskou částí psýché ženy, by mohl být inspirací pro soudobá feministická a genderová hnutí, o čemž svědčí i kult tzv. curyšských Jungfrauen, jak se v intelektuálních kruzích nelichotivě označovaly Jungovy spolupracovnice a obdivovatelky. V kontextu oboupohlavnosti duše byl Jung pokrokový v pojímání konstituční homosexuality, kterou odmítal chápat jako nemoc nebo patologickou perverzi.
Jung chápal vývoj člověka (tzv. individuaci) jako uskutečňování celosti, individuace znamená uskutečnění osobnosti v celé její plnosti, znamená vybalancování protikladů duše – její výšky i hloubky, nevědomí i vědomí, ženství i mužství. První polovina života se vyznačuje vytvářením vědomého ega a budováním místa ve společnosti, k čemuž jedinci slouží společenská maska – persona. Zhruba kolem 36. roku dochází k životnímu obratu a životním úkolem je zabydlení se ve světě vnitřním, integrace stínu (osobní méněcennosti a nedostatečnosti) a vytváření vztahu ke svému vnitřnímu ženství a mužství. Jung ve své práci s klienty praktikoval poznatky předsokratovských filozofů o harmonii protikladů, hledání rovnováhy a uvědomění si, že stínové je neoddělitelnou součástí světla.