Stručná charakteristika směru: Transakční analýza je psychologický směr založený Kanaďanem Ericem Bernem v 60. letech 20. století ve Spojených státech amerických. Berne jako psychiatr rozvíjel své koncepce nejprve v oblasti klinické psychologie, dnes známá jako TA-P (psychotherapy). TA-P staví na psychoanalytických základech, na rozdíl od ostatních psychodynamických směrů nepracuje systematicky s konceptem nevědomí, nicméně TA psychoterapie vychází z předpokladu, že životní scénář (tzv. script) je nevědomým životním plánem, který se utváří v dětství a v dospělosti je aktivován stresovými podněty. Script u patologií je dysfunkční a jeho vývoj blokován, cílem terapie je odkrývání maladaptivních nastavení z dětství, tím má TA-P blíže k psychodynamickým (hlubinně-psychologickým) školám. Berne pojímal TA jako sociální psychiatrii, kde těžiště tvoří mezilidská komunikace, jejíž základní jednotkou je tzv. transakce, a mezilidská interakce, kde nejvýraznější postavení zaujímají tzv. psychologické hry. Vedle TA-P se postupně rozvinuly tři další aplikační oblasti: pedagogická psychologie TA-E (Education), organizační psychologie TA-O (Organizations) a poradenská psychologie TA-C (Counselling). TA-E, TA-O a TA-C se na rozdíl od TA-P zaměřují na zdravě fungující jedince s tím, že se životní scénář plynule vyvíjí a proměňuje během celého života, tím mají tyto aplikační oblasti TA blíže k humanistickým a fenomenologickým směrům.
Základní principy TA: Otevřená komunikace založena na vzájemné dohodě (tzv. kontraktování), Okayness (postoj: Já jsem O. K., ty jsi O. K.) a změna je možná, tzn. lidé mají kapacitu myslet a sami o sobě rozhodovat.
Komunikační model: Strukturální model („sněhulák“ vlevo) vyjadřuje strukturu psýché pomocí tří egostavů: Rodič (extreopsyché) jsou introjekty důležitých druhých, představuje myšlenky, pocity a vzorce chování příslušící extrekním figurám. Např. mám konflikt se studentem, nevědomě kopíruji to, jak by se choval můj otec v takové situaci, jaké názory a emoce by vyjadřoval. Dospělý (neopsyché) představuje myšlenky, pocity a chování odpovídající situaci tady a teď. Např. mám konflikt se studentem, co se mi hodní hlavou, jaké emoce prožívám, jak se chovám. Jsou to skutečně mé vlastní autentické pocity, myšlenky, chování odpovídající tady a teď? Dospělý egostav může být strukturálně kontaminován rodičem (předsudky) a dítětem (bludy), tyto kontaminace jsou nežádoucí. Dítě (archeopsyché) je tvořeno myšlenkami, pocity a chováním z minulosti z vlastního dětství. Např. mám konflikt se studentem, automaticky se zaktivuje to, co bych prožívala, myslela si, jak bych se zachovala v pěti letech v podobné situaci. Komunikační model („sněhulák“ vpravo) představuje model, jak člověk funguje v interakci s druhými lidmi. Rodičovská komunikace může být kritická a pečující. Taková komunikace je negativní (KrRo- a PeRo-), pokud vychází ze strukturální kontaminace. Např. student podvádí u závěrečného testu a já reaguji z KrRo-: „Okamžitě ten test ukončete, takového pitomce jsem už dlouho neviděla, podvody nehodlám tolerovat a vy jste podvodník, podávám podnět na disciplinární komisi a doufám, že budete vyloučen ze studia.“ Reakce z KrRo+ bude reflektovat situaci tady a teď: „Ukončete test, teď to nebudeme řešit, mám na vás vztek, přijďte v konzultačních hodinách.“ nebo „Ukončete test, dokáži pochopit, že si chcete usnadnit práci, ale o důsledcích podvádění u testu jste byli informováni na začátku semestru, podávám podnět k disciplinární komisi. Mrzí mě, že vám hrozí vyloučení ze studia, ale rozhodla jsem se podobné případy takto řešit.“ Zdravá komunikace se dle terminologie Susannah Temple (TA-E) vyznačuje funkční plynulostí, člověk v komunikaci využívá všechny pozitivní egostavy: KrR+ strukturuje, PeR+ podporuje, AdDí spolupracuje, SvDí je spontánní a kreativní.
Pravidla komunikace a typy transakcí:
U paralelní (komplementární) transakce odpovídá na transakční stimul ten egostav, který je osloven. Např. učitel (sněhulák vlevo) vysílá transakční stimul z kritického rodiče a v druhém oslovuje dítě: Jdete o deset minut pozdě do hodiny, ruší mě to, příště choďte včas, nebo nechoďte vůbec. Student odpovídá z adaptovaného dítěte k rodiči: Mrzí mě to, ujel mi autobus, už se to nestane, polepším se. Nebo by student mohl odpovědět z rebelujícího dítěte (varianta adaptovaného dítěte): Jéé, tak já za to nemůžu, zdržel nás ten vyučující z minulého cvičení, sakra. Nebo by mohl odpovědět ze svobodného dítěte: To už je tolik hodin, potřeboval jsem čůrat. Ve všech případech se jedná o transakci komplementární. Výhodou komplementární transakce je vyhnutí se potenciálnímu konfliktu, hladkost komunikace. První komunikační pravidlo TA zní: Komunikace plyne stejným způsobem tak dlouho, dokud jsou transakce komplementární. V principu taková komunikace probíhá donekonečna. Nevýhodou komplementární transakce je vytváření závislých vztahů (tzv. symbiózy) nebo nízká míra intimity (např. při komunikaci dvou rodičovských egostavů ve small-talku apod.). Pokud je komunikace pouze komplementární, neumožňuje řešit problém nebo něco změnit. V poradenství mají komplementární transakce význam při utváření kontaktu a budování důvěry.
U zkřížené transakce odpovídá na transakční podnět jiný egostav než ten, který je osloven. Např. učitel (sněhulák vlevo) vysílá transakční stimul z kritického rodiče a v druhém oslovuje dítě: Jdete o deset minut pozdě do hodiny, ruší mě to, příště choďte včas, nebo nechoďte vůbec. Student odpovídá z kritického rodiče: Takový neliberální přístup zase ruší mě, myslíte si, že jsme na základní škole, říkají vám něco akademické svobody. Příště mě už neuvidíte, protože se studiem tady končím. Nevýhodou zkřížené transakce je nebezpečí vzniku konfliktu, stažení se, zhroucení komunikace. Druhé komunikační pravidlo TA zní: Když se transakce zkříží, komunikace se přerušuje a je vyvolána jiná odezva. Výhodou zkřížené transakce je vyvolání změny. V poradenství je možné transakce křížit, pokud je mezi poradcem a klientem vytvořen důvěryhodný, akceptující a autentický vztah. Příkladem by byla konstruktivní kritika, která druhého nezbavuje schopnosti myslet a rozhodovat se.
U skryté transakce probíhá část komunikace na sociální rovině (zjevné), v diagramu je znázorněna komunikace dvou dospělých egostavů plnými šipkami. Příkladem je opět rozhovor učitele a studenta: Kdy budete hotov s projektem diplomové práce? – Za dva týdny. Část sdělení je komunikována na psychologické rovině (skrytě) prostřednictvím neverbální či paraverbální komunikace, ale i verbálně formou narážek, ironie, sarkasmu, dvojsmyslů, humoru apod. V diagramu je to znázorněno přerušovanými šipkami. Učitel má např. výhružný výraz v obličejových svalech (KrR) a student utrousí sotva slyšitelnou poznámku: Ach jo (AdDí). Třetí komunikační pravidlo TA zní: Výsledek komunikace je určen psychologickou rovinou transakcí. Paoaltská komunikační škola (P. Watzlawick) v této souvislosti rozlišuje komunikaci digitální (logickou) a analogovou (vztahovou). Něco jiného je komunikováno na rovině logiky (termín odevzdání diplomové práce), něco jiného je komunikováno na rovině vztahu (kdo má ve vztahu moc, kdo je zde rodiček a kdo dítě). Nevýhodou skrytých transakcí je, že vytváří v komunikaci zmatek a nejasnost. Psychologická hra jakožto dysfunkční mezilidská interakce je tvořena sérií skrytých transakcí. Skryté transakce jsou však součástí humoru, poezie, beletrie, není tedy vhodné pojímat skryté transakce jako veskrze negativní.
Zábavy a psychologické hry jako typy mezilidské interakce:
Zábavy jsou komplementární komunikací dvou rodičovských egostavů (tzv. rodičovské sdružení), dětských egostavů (tzv. školní přestávka nebo pískoviště) nebo dvou dospělých egostavů. Nevytváří příliš silný pocit intimity a ani emocionální riziko. Příkladem může být small-talk o vaření, o dětech, o sportovním utkání, ale i drby a pomlouvání. Zábavy přináší vyšší intenzitu mezilidského prožitku než stažení se (tzn. sociální izolace) nebo rituály (např. zdravící rituální či formální rituály) a zároveň nejsou tak emocionálně rizikové jako psychologické hry a hluboké mezilidské vztahy. Následující rozhovor znázorňuje zábavu typu pískoviště, kdy spolu komunikují dva dětské egostavy a předmětem hovoru jsou jejich nadřízení z práce (rodiče na psychologické rovině). Komunikace je komplementární a v tomto duchu může pokračovat teoreticky donekonečna.
Jana (Dí): Jsem frustrovaná a demotivovaná. Můj šéf je malicherný puntičkář. Nikdy mě nepochválí.
Martin (Dí): Je mi tě moc líto. Můj šéf je zase hrozný pruďas, vždycky vybuchne. Šikanuje mě už půl roku.
Jana (Dí): Chudáčku, máš to těžké.
Martin (Dí): Jo, to mám. Ale vždyť ty taky.
Psychologická hra je z definice „sérií skrytých transakcí s předem daným koncem“. Hra je kompromisem mezi zábavou a hlubokým mezilidským vztahem, přináší vyšší míru intimity než zábava, ale není tak riziková jako hluboký vztah. Hra přináší celou řadu sekundárních zisků. Dle osobnostního typu každý jednotlivec preferuje určité hry, které mu pomáhají maximalizovat vlastní zisky. Hry se vzájemně doplňují. V následujícím rozhovoru hraje Karel hru: A nemohl byste – Ano, ale (Yes-But); Dana hraje hru: Snažím se Vám jen pomoct (I’m only trying to help you).
Karel (Do): Pozval jsem si vás, abychom do budoucna zamezili vašim pozdním příchodům.
Dana (Dí): Ráda bych chodila včas, ale přeci víte, že mám dvě malé děti.
Karel (PeR): Nemůže se vám o ně někdo postarat?
Dana (Dí): Ano, mohla by má matka, ale je už stará, nemohu ji obtěžovat každý den.
Karel (PeR): A nemohla byste je dát do školky?
Dana (Dí): Ano, mohla bych, ale tento rok už nebyla volná místa.
Karel (KrR): Tak byste si snad mohla zaplatit hlídání. Mzdu máte dost vysokou!
Dana (Dí): Ano, to bych mohla, ale kdo by svěřil dítě nezkušené mladé au pair.
Karel (KrR): Už mě ty vaše výmluvy nebaví. Zařiďte si to, jinak letíte.
Taková interakce umožňuje oběma hráčům maximalizovat celou řadu zisků. Vnější sociální zisk souvisí s tím, že oba dva mají téma pro zábavy. Když Karel přijde domů, může si manželce postěžovat, jakou má neschopnou podřízenou. Dana si zase může poreferovat manželovi, jaký je její nadřízený idiot. Takovými zábavami mohou strávit libovolně dlouhý čas. Vnitřní sociální zisk vyplývá z možnosti aktivovat preferovanou roli v dramatickém trojúhelníku. Dana po celou dobu hry vystupuje v roli oběti (komunikuje z egostavu Dí), která to má v životě těžké, nikdo jí nedokáže pomoct a ještě má děsného šéfa. Karel začíná hru v pozici zachránce (komunikuje z PeR), který Danu zachraňuje nevyžádanými radami, když si dokáže, jak je Dana nevděčná, protože žádnou z jeho dobře míněných rad nepřijala, přesmykne se do role trestajícího (komunikuje z KrR). Výměna rolí (tzv. switch) hru dramatizuje, odtud název dramatického trojúhelníku, který tvoří tři zmíněné role: oběť, zachránce a trestající. Autorem dramatrianglu je S. Karpman. Vnější psychologický zisk souvisí s tím, že jedinec nemusí ve svém životě provádět žádnou změnu, hra posiluje životní scénář a dodává životu jistou míru stability, tj. předpověditelný konec. Dana by se mohla pokusit vyřešit svůj problém sama, za výsledek by ovšem musela být ochotná převzít odpovědnost. Je pro ni méně riskantní delegovat celou věc na Karla, vědomí, že by se jeho návrhům podřídila, je rovněž nepřijatelné, a tak nakonec odmítne všechny návrhy. Karlovi hra pomáhá na okamžik odvrátit pozornost od svých nedostatků, nemuset je řešit a užít si pozici vševědoucího. Vnitřní psychologický zisk souvisí s psychologickou energií, libidem a vytváří pseudointimitu. Karel si ve hře dokáže, jak jsou ostatní lidé nevděční a hra mu pomáhá posílit jeho mučednický postoj ke světu. Daně hra pomáhá získat zadostiučinění a triumfovat nad vševědoucím rodičem, který jí nedokáže pomoct. Existenciální zisk souvisí s potvrzením základní životní pozice. Hra Yes-But je oblíbenou interakcí pasivně-agresivních jedinců, v nepatologické terminologii hravých odpůrců (playful resisters), jejichž základní životní pozicí je: Já nejsem O. K., ty nejsi O. K. Biologický zisk souvisí se saturací základních potřeb, tzn. že hry pomáhají strukturovat čas, jsou zdrojem stroků (pohlazení i nakopnutí) a stimulů.